Pohár prezidenta ČTS – miliony pro mládež
21.09.2012
Už patnáctý rok je ve funkci prezidenta ČTS Ivo Kaderka, český tenis patří k nejlepším na světě a je už dlouhá léta v dokonalé finanční kondici. Přitom problémy kolem financování českého sportu jsou rok od roku větší.
Letos poprvé se mládežnické týmové soutěže hrají o Pohár prezidenta ČTS. Co vás k tomu vedlo?
„Stále víc myslím na to, o co musí Český tenisový svaz usilovat a co je mým posláním – rozvíjet a udržovat
vysokou kvalitu českého tenisu. Navíc v tomhle neúprosném globálním prostředí a víceméně pokračovat v cestě,
kterou jsem zvolil na začátku před patnácti lety, co jsem byl poprvé zvolen prezidentem Českého tenisového
svazu. Jde mi opravdu o masovou podporu mládežnického tenisu a to, co jsem před mnoha lety začal, nám
přineslo wimbledonské vítěze, finalisty Wimbledonu, po třiadvaceti letech fedcupové vítězky, daviscupové finalisty
po devětadvaceti letech, juniorské mistry světa, šampiony mládežnických Summer a Winter Cupů a mnohé další
velké úspěchy českého tenisu. Vím, že je potřeba neustále podporovat české tenisové talenty a hledat nové tváře,
abychom to, co se nám podařilo dokázat – mohli neustále posilovat. Samozřejmě, plně respektuji ty, které
nastupují v týmových soutěžích, ale kalendář se zastavit nedá a je třeba neustále doplňovat českou reprezentaci o
nové talentované tenisty. I v tomto ekonomicky složitém období se mi podařilo zajistit dostatek finančních
prostředků a v době, kdy už na sport nejsou skoro žádné peníze, je český tenis nadstandardně zabezpečen a
může se dál rozvíjet. Za této situace jsem vyčlenil významné prostředky pro mládežnické mistrovské soutěže
družstev a chci finančně přispívat těm, kteří se dobře starají o talenty a pečují o jejich výkonnostní růst. Chci tedy
uvolnit do tenisového hnutí co nejvíce financí. Tento projekt přináší mládeži další miliony.“
České mládežnické soutěže družstev jste spojil s funkcí prezidenta ČTS.
„Proč jsem seriál turnajů Junior Tour nazval o Pohár prezidenta ČTS? Především proto, že je to opravdu zrcadlo
mé svazové filozofie. Od začátku vím, že je potřeba a nezbytně nutné pečovat o mládež aod této filozofie do
konce světa neustoupím. Nikdo mě nepřesvědčí, abych se podílel na nějakých megalomanských projektech, které
českému tenisu nic nepřinášejí. Pro mě je dětský, mládežnický, juniorský úspěch víc, než předávání poháru cizímu
tenistovi, který si k nám přijel pro prize money a třeba navíc ještě něco dostane do kapsy jako startovné. Pro
český tenis a pro mě je určitě významnější, když junioři vyhrají Galeův pohár než když po Štvanici na turnaji
běhají světové hvězdy. Pro mě to je a vždycky bude mnohem významnější a z pohledu budoucnosti českého
tenisu rozhodně potřebnější. A proč jsem řekl Prezidentský pohár? Peníze pro český tenisový svaz přináší jedna
osoba a proto jsem rozhodl, že se budou dávat mládeži, že se budou dávat do budoucnosti českého tenisu. A
hlavně, mnozí po létech zapomínají, berou financování českého tenisu a oblastí jako naprostou samozřejmost,
věty o složitosti financování sportu moc neposlouchají, protože nikdy v uplynulých čtrnácti letech neměli finanční
starosti. Mnohdy mám pocit, že si to neuvědomují ani ti, kterým jsme – díky těmto podporám a zabezpečení ve
střediscích – pomohli otevřít dveře do světa tenisu, že jim někdo začal dláždit tuhle cestu. I proto bych byl rád,
aby Prezidentský pohár připomínal mladým, že se o ně někdo někdy staral, že peníze prostě z nebe nepadají.“
Myslíte si, že si to dnešní tenisové mládí neuvědomuje?
„Myslím si, že ne a navíc mám dojem, že většina z nich to bere jako samozřejmost. Pro dnešní mládež – a
nezlobím se na ni – je opravdu spousta věcí naprosto samozřejmých a vůbec nepřemýšlí, proč tomu tak je. Není
to o tom, že jsou mladí špatní, ale špatný systém je kolem nich. Tento systém přinesl anonymitu do všeho
pozitivního, protože co je pozitivní, tak je prostě samozřejmé a nepřemýšlíme o tom, proč tomu tak je. Na druhé
straně vstupuje ohromná subjektivita do všeho, co není podle našich představ, myslíme si, že by to mělo být
jinak, podle nás, a když tomu tak nebude, tak je to prostě špatné. A pokud se někomu něco nelíbí, tak se prostě
vždycky najde subjektivní viník. Ale ta ohromná masa toho pozitivního, toho správného, toho nebývale dobrého,
je prostě naprosto samozřejmá.“
Patnáctý rok jste ve funkci prezidenta ČTS. Máte pocit, že se přemýšlení mladých hodně změnilo?
„Určitě a vidím to na svých maturujících dcerách. Za těch patnáct let se tak hodně změnil svět, ve kterém žijeme,
že je to až neuvěřitelné. A stabilní vztahové hodnoty, vzájemná úcta, respekt mizí někam do nenávratna. Český
svět odchází v obrovském stádiu unifikace někam pryč a daleko. A protože český tenis je součástí české
společnosti, tak to nemůže být jinak. Bohužel, anonymita, nekonkrétnost lidské vzduchoprázdnosti společnost
ještě výrazně zhoršují. Najít v tomhle narušeném světě nějakou odpovědnost je dnes čím dál složitější. Před
čtrnácti, patnácti lety věděli všichni o všech. Přijeli jste na turnaj a skoro všichni se znali, všechny spojoval tenis a
zájem o něj. Ano, všichni všechny znali. Když jste se tehdy podíval od středisek mládeže, přes střediska
vrcholového tenisu, národní tenisová centra tehdy ještě nebyla, tak všichni věděli, kdo je kdo, kdo kam patří, kdo
je členem výkonného výboru, kdo kde trénuje. Když dnes zastavíte mladého juniorského reprezentanta, a zeptáte
se ho na členy výkonného výboru Českého tenisového svazu, tak jich pět nevyjmenuje. Když dnes zastavíte
průměrného maturanta a zeptáte se ho na členy vlády České republiky, tak vám řekne možná jedno dvě jména –
Kalouska a Schwarzenberga. Možná přidají premiéra. Doba je prostě bláznivě globalizovaná, nekonkrétní, bez úcty jednoho k druhému, bez úcty k autoritě. Lidi se nezdraví, otáčejí se na stranu, nedívají se do očí. Prostě ten svět
je divný a je hlavně jiný a mnohem podivnější než před patnácti lety.“
Přesto – jste spokojený, jak se vyvíjí mládežnický tenis?
„Jsem, líbí se mi – jakou jsme se vydali cestou, je to zrcadlo mé práce. Budu nyní trochu surovější – ano,
rozhodují výsledky a všechno ostatní jsou jalové kecy. Tohle platí v českém tenise stoprocentně a jinak to ani být
nemůže. Lidi přijdou a řeknou – to je dobře, že ten tenis tak šlape, že se mu daří, ale znovu opakuji, nic nespadlo
z nebe, někdo musel nastavit českému tenisu pravidla, zafinancovat ho. A když se podíváte jinam, můžete se
třeba ptát, proč se čeští mladí hokejisté propadají do neznáma…. Nechci dávat smutné případy, ale vezměte si
české mládežnické týmy – když nemáme z Winter Cupu dvě tři medaile, tak se divíme a zlobíme. Loni jsme vyhráli
skoro všechny, na svazu máme Tennis Europe Trophy, poháry pro nejlepší evropské mládežnické reprezentace…
Ale i tu Petru Kvitovou musel někdo najít a pak v Prostějově musela vyrůst ve wimbledonskou vítězku. Tomáš
Berdych šel také krok za krokem a dnes už přesvědčivě kráčí do absolutní světové špičky. Cesta k wimbledonským
ložím je dlouhá, ale jak je vidět – dá se k nim dojít. Z tohoto pohledu, je naše prostějovské centrum evropskou,
dá se říct světovou tenisovou akademií. Ano, české tenisové mládí má velmi dobré podmínky, ale jen ti
nejpracovitější se mohou prosadit. Na začátku však byli páni Jahodové a další, ti první trenéři, kteří učili děti lásce
k tenisu. Ale to už jsme zase zpátky, zda tenhle svět dává ještě vůbec šanci – aby pracovití a zapálení pánové
Jahodové mohli ještě existovat… Dnes nás mnozí obdivují a říkají, že český tenis je stále na vzestupu. Ženy
obhajují titul ve Fed Cupu, kluci jsou půlkrok od finále, ale málokdo se ptá, že se napřed musel vytvořit systém
výchovy talentů, struktura soutěží, donést velké finanční prostředky a pak se obklopit dobrými a zkušenými
trenéry, stejně jako přesvědčit pro naši filozofii rodiče.“
Pro vás osobně to musí být velká satisfakce.
„Rád bych připomenul dobu před devíti lety, kdy jsem říkal – počkejte pár let, uvidíte, dočkáte se. Ano, mnozí
nevěřili, považovali mě za bláznivého snílka, někteří se bokem šklebili a dnes nemají odvahu vylézt ven ze svých
skrýší a přiznat, že jsem měl pravdu. Ne, věřte, nejde mi o žádné osobní satisfakce, aby někdo halasně
vykřikoval, že jsem měl pravdu, ale opravdu jen o chlapské uznání, že jsme to tehdy dobře nastavili a dnes se
můžeme radovat z velkých úspěchů. Pamatujete si na titulky – S těmito princeznami se o budoucnost českého
tenisu nebojím? Jako čtrnáctileté seděly v ranním vysílání televize NOVA a vyprávěly o svých tenisových snech?
Když jsme v dubnu 2002 prohráli v Davisově poháru s obhájcem prvenství Francií v Pau 2:3 a byli jsme pár míčů
od vítězství, tak jsme si říkali – byl to dobrý zápas, škoda, mohli jsme si zahrát semifinále. A dnes? Dnes se nás
tenisový svět v týmových soutěžích bojí! Jen nehrát s Čechy, říkají si. A semifinále Davis Cupu už vnímají jako
povinnost.“
Berete Pohár prezidenta ČTS pro mládežnické týmy jako jeden ze stavebních kamenů příštích
úspěchů českého tenisu?
„Určitě, musíme dělat všechno pro to, aby nám dorůstala mužská i ženská reprezentace. Rozhodně to nebude
jednoduché, je stále méně dětí, které mají zájem o sport, ten úbytek je doslova tragický. Čím máte méně dětí,
tím je i menší šance na úspěch. S úbytkem sportujících dětí a menším zájmem státu o sport a úbytkem peněz do
sportu je stále složitější hledat nové Berdychy a Kvitové. Proto je tu Prezidentský pohár, abychom se přes něj
dívali na talentovanou mládež a hledali ty nejperspektivnější. Prostě si nesmíme dovolit, aby nám jediný talent
utekl k jinému sportu.“
I když český sport naříká, že nemá finanční prostředky, český tenis je stále lépe a plně
zafinancovaný.
„Je to tak, a možná je to i jeden z důvodů, proč nám mnozí závidí. Pro mnohé zlý čaroděj Kaderka vždycky najde
cestu, jak získat finanční prostředky do oblastí, do výchovy talentů, na tenisové investice a akce. Je pravdou,
jsem někdy tvrdší přímočařejší hráč než ostatní, ať už to bylo kolem Sazky a O2 Areny, ale i ti, kteří mi nepřejí,
museli uznat, že jsem měl pravdu. Před devíti lety, stejně jako dnes. V konkurenci ostatních sportů a ostatních
svazů jsme opravdu hodně vysoko.“
Máte na to stále ještě sílu?
„Určitě. A v této situaci mám sil čím dál víc, protože i mě baví vyhrávat. A když vidím, jak v těžké době je na tom
český tenis stále líp a líp, tak mám z toho všeho dokonalý pocit.“
(re)
JUNIOR TOUR – O POHÁR PREZIDENTA ČTS
Účastníci soutěže – semifinalisté finálových turnajů MČR družstev mládeže 2011, a vítězové nejvyšších oblastních
soutěží JUNIOR TOUR – O POHÁR PREZIDENTA ČTS 2012. Jedná se o mistrovství ČR družstev mladšího, staršího
žactva a staršího dorostu.
Všichni účastníci oblastních kol soutěží obdrží fixní finanční částku 7.000 Kč za družstvo. Za umístění obdrží
družstva v oblastních kolech 3.500 Kč za 1. místo, 2.000 Kč za 2. místo a 1.000 Kč za 3. místo.
Ve finálových kolech JUNIOR TOUR – O POHÁR PREZIDENTA ČTS získají družstva následující finanční odměny: 1.
místo 55.000 Kč, 2. místo 40.000 Kč, 3. místo 30.000 Kč, 4. místo 20.000 Kč, 5. místo 15.000 Kč, 6. místo 10.000
Kč, 7. místo 8.000 Kč, 8. místo 6.000 Kč, 9. – 12. místo 4.000 Kč.
Vítězná družstva získají titul Mistr ČR smíšených družstev mládeže 2012 a obdrží putovní Pohár prezidenta ČTS.
Družstva, která se umístí na prvních třech místech, získají medaile a diplomy.